Silvestr 1986 – depka na entou

sobota 1. leden 2011 01:24

Kolem poloprázdného Václaváku krouží Arabové v mercedesu. Dole udělají účko, houknou klaksonem na tři andělské bytosti, zpomalí, jedou krokem podél chodníku a domlouvají se s nimi přes stažené okénko. Exportní slečny mají vražedně krátké mini a zlatý třpyt na tvářích i ve vlasech. Jdu bloumat po Starém městě… je tu mrtvo a všechno ve mně těžkne každým krokem, dusím se stejně, jako kdybych zůstal doma u televize… mercedes mít nikdy nebudu a takovéhle holky taky ne. Nikdy.  

Po jedenácté si na Staromáku sedám pod sochu toho bludaře, zmožen náhlou únavou. Před vinárnou U Bindrů popíjí banda holek, vybíhají za každým kolemjdoucím a pronásledují ho s lahví. Dvě z nich přicházejí i pro mě, přes celé náměstí, a voní rumem. Zavěsí se do mě a jdem společně přemlouvat další kolemjdoucí ke skamarádění. Moc těch kolemjdoucích nechodí. Aha, támhle jsou jedni. Mluví německy. „Sprechen Sie Deutsch?“ptají se holky nelogicky. „Ha, ha, ein bischen,“ smějí se Němec s Němkou. „Aber WIR nicht!“ triumfují rumové sestřičky. Vzdaluji se od nich a jdu ke skupince Italek. Anglicky umí jenom jedna. „Kde jsou lidi?“ ptá se, „máme Silvestra a celý město zeje prázdnotou!“ „Kde by byli. Koukaj na televizi.“ „To neni možný. Všichni?“ „Všichni ne. Ostatní sedí v kriminále.“ Překládá to ostatním. Vytahuje cigarety a nabízí mi. „Poslyš, v Itálii máme zvyk, že musíš na Silvestra o půlnoci políbit policajta. Myslíš, že si to můžu troufnout i u vás?” „Víš co? Polib prostě kohokoliv, a máš šanci čtyři ku jedný, že je to fízl.“ V očích se jí smějou čerti. Pak řekne, že se jdou ještě projít a že se vrátí před půlnocí. Mávám jí cigaretou.

Ve dvanáct je na Staromáku stovka lidí, možná dvě. Chlastají, zpívají, frkají na trubky, někteří jsou navlečení v kostýmech, mně je ale všechno jedno a hledám Italky. Bijí hodiny a kolem se rozpoutává veselí, které nechápu – je tak křečovité, až z toho mám děs. Třesk lahví rozbíjených o zem trvá asi dvacet minut. Šampaňské stříká pěnivé ohony do vzduchu.

V Pařížské stojí připraveny čtyři obludné uklízecí stroje, něco mezi tanky a kombajny, mají zapnuté motory a z majáčků na střeše kapot vystřelují přízračně záblesky ostře modrých světel. Tohle měl vidět ten spisovatel, co bydlel támhle na rohu. Stroje se tiše a pomalu dávají do pohybu a začínají v kruzích objíždět náměstí. Uprostřed trvá to depresivní veselí, holky a kluci se drží za ruce, tvoří obrovská kola točící se dokola v tanečním reji, výskají a řičí, jako by chtěli přehlušit ticho celého města, z jejich výkřiků smíchu jde mráz po zádech, stroje stále výhrůžněji krouží kolem nich a najednou vjíždějí i dovnitř, kruhy se trhají, ale i mezi mlčenlivě se sunoucími obludnými auty lidé tančí se zběsilým jásotem dál.

Konečně vidím jednu z těch Italek, běžím za ní a ona mě přivede k ostatním. Je také celá zaražená, chvíli ani nevím, jestli se mnou kromě letmého pozdravu ještě promluví, pak si říkám o oheň, každou chvíli ji beru za loket a strhávám ji stranou před masivními stroji vyklízejícími vrstvy střepů... Dává mi otázky, jsou prý socialistky a zajímá je můj názor na socialismus. Moc se mi do toho nechce, dávat tady pouliční lekci „Omyly marxismu v kostce” a v pěti minutách odhalit podstatu Říše zla, ale chci se jí dívat do jižanských očí a sledovat, jak kýve hlavou, že rozumí, a překotně překládá do italštiny kamarádkám, které ji pobouřeně překřikují a divoce šermují rukama. Co víc pro ně můžu udělat? Přeju jí dvě věci k Novému roku, pomiluju všechny čerty v jejích očích, nakonec se ani nepolíbíme. Sedím v tramvaji, která se pomalu šine po nočním nábřeží, a je mi o něco líp než před pěti hodinami, když jsem odcházel z domu. Mluvil jsem s někým a potkal jsem někoho. Stínohra a mihotavá záře.

(Manuskript, 1988)

Jiří Pila

p. victorinDost dobré. A co Silvestr 2010 /x/?06:372.1.2011 6:37:32
NULIVe Vašem vyprávění01:321.1.2011 1:32:02

Počet příspěvků: 2, poslední 2.1.2011 6:37:32 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jiří Pila

Jiří Pila

entrtejnment o lásce, pitomcích, gaunerech, Bohu, čertech a andělech, dávačkách a nedávačkách, ujetý muzice a tápání ve tmách (uh... samá zbožná přání... stejně to obvykle skončí u politiky)

ctitel Slova, často mlčící a často se neudrživší cosi podotknout

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy